Mainská mývalí kočka - Maine Coon (MCO)
Historie
Jde původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotné jméno kočky. Toto plemeno bylo v průběhu let importováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo - "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohly uniknout před francouzskou revolucí, odeslala je do Ameriky. Kočky se zde pak staly předky současného plemene. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě. Odolné plemeno
Tajemnost mainské mývalí pramení i z její velikosti. Podle pověstí některé kočky vážili až 18 kg, to je ale nepravděpodobné, protože polodivoký způsob života je příliš drsný, než aby dovolil překročit tělesnou hmotnost tak dalece za průměr, který činí 5 – 7 kg. Přesto je mainská mývalí jedním z největších plemen koček.
Je nicméně jisté, že mainská mývalí vždy byla oblíbena na farmách i v domácnostech, a to po celé generace předtím, než se objevila na výstavách. Je pověstná svou čilostí, obratností, statečností a nenáročností a díky své nezávislosti a zvídavé povaze odpovídala pionýrskému duchu společnosti, ze které se vynořila. Mainská mývalí kočka je přizpůsobena k přežití v drsných zimách. Maine je položen na nejzazším severovýchodě USA, na hranici s Kanadou, kde dosahuje průměrná roční sněhová pokrývka 211 cm a mrzne po sedm měsíců v roce, a tak není nic divného na tom, že se během generací vyvinul u mainské mývalí hustý, drsný kožich a pevná stavba těla.
Tuhé pesíky na hřbetě a bocích poskytují dokonalou ochranu, zatímco měkčí srst na břiše tvoří doslova deku, která ji chrání před sněhem a ledem. Velké tlapky s chomáčky srsti mezi prsty usnadňují kočce chůzi po sněhu a ledu. Má velké a dokonce i na kočičí zvyklosti nezvykle pohyblivé uši, aby zachytila zvuky vzdálené kořisti nebo nepřátel. Je to kočka předurčená k přežití, protože nejméně dvě století vývoje v polodivokém způsobu života zajistila vymizení všech málo odolných a bystrých jedinců.
Sběratelka ocenění
Tyto kočky jsou u porotců velice oblíbené a proto také vyhrávají dost cen.
Popis plemene
Typické rysy
Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 metr. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (způsobuje tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše, a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní. Je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. Je to však hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene je akceptovatelná skoro každá barva a vzor. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností u těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná svým mňoukáním spíše holoubčí vrkání. Obecné údaje
Mainská mývalí kočka je masivní, robustní kočka. Je to jedno z nejstarších amerických plemen. Patří mezi přírodní, polodlouhosrsté plemeno. Samičky jsou poněkud menší než samečkové. Pomalu dospívají, plné velikosti dorůstají až po třetím roce. |
|
Hlava
Střední v délce i šířce, čtvercovitý čenich. Lícní kosti vyvýšené. Nos s jemnou vydutou křivkou. Brada je v rovině s horním rtem a nosem. Oči Velké, široce položené, mírně nakloněné. Barva očí může být v odstínu zelené, zlaté nebo měděné, bílé kočky mohou být modrooké (případně každé oko jiné barvy). Žádoucí jsou jasné oči. Uši Velké, široké v základu, středně špičaté a dobře osrstěné. Od sebe jsou posazeny přibližně o šířku ucha. Tělo Svalnaté, střední až velké velikosti. Široká hruď. Dlouhé tělo se středně dlouhým krkem. Nohy a tlapky Mohutné, středně dlouhé nohy, položeny široce od sebe. Tlapky velké, kulaté, s chomáčky mezi polštářky. Ocas Dominantní, stejně dlouhý jako tělo (počítáno od konce zadku k ramenům), široký v základu ke špičce se zužující. Srst na ocase dlouhá a splývavá. Kožich Kožich na ramenou je krátký, délka srsti se postupně prodlužuje podél boků a zad. Bříško je hodně zarostlé. Kožich je jemný, ale hustý, přiléhavý k tělu. Mainské mývalí kočky mívají tzv. "límec" kolem krku (srst zde bývá většinou delší a jinak zbarvená). Límec začíná u kořene uší. Barva kožichu Povolené jsou všechny rozpoznatelné barvy. Mezi registrovanými spolky jsou nejběžnější barvy bílá, černá, modrá, červená, krémová , stříbrná, želvovinová, modře želvovinová, zlatá. Oblíbené je bílé lemování kolem krku, brady a rtů. Textura / kresba srsti Mramorová, tygrovaná, tečkovaná, neurčitá, nespecifikovatelné bílé skvrny Trestné body při hodnocení na výstavách Nežádoucí jsou například šilhající oči, zlomený ocas, nesprávný počet prstů, nekvalitní, nelesklá srst, krátké tělo, křehká struktura kostí, neosrstěné tlapky, špatná kondice, nos se zlomem, vystouplá čelist (zuby), krátký zakulacený čenich. Barevné variety
Existuje až 25 přístupných barev spolu s osmi typy kresby. Ve skutečnosti se však mainská mývalí vyskytuje v jakékoli barvě kromě a lilového nebo čokoládového zbarvení. Oči mají být zelené, zlaté nebo měděné bez závislosti jejich zbarvení, na barvě srsti. Jen bílé kočky mají mít modré nebo nestejné oči. Jako u dvoubarevných variet jiných plemen požaduje americký standart nejméně jednu třetinu těla plochy bílou, zatímco britský standart není tak přísný, i když je stejný v požadavku na bílou bradu, břicho a všechny tlapky.
|
Šlub
(Karel, 8. 4. 2014 11:37)